O pacovském společenství

Pacov je město mnoha tradic a bohaté historie. Může se pochlubit básníkem Antonínem Sovou, který tak krásně popisoval okolní kraj a  přírodu. Myslím, že každý kdo vjíždí do tohoto města poprvé, dá za pravdu, že tento kraj je stvořen pro básníky a duše s romantickým cítěním. Hned na začátku se Vám objeví dvě dominanty – kostely – jeden zasvěcen sv. Václavovi (červený) a druhý sv. Archandělům (bílý), poté už..., ale to nechám pro zvědavé duše, které přijedou navštívit naši starokatolickou farnost. Farnost, která sice mladá věkem (téměř osm let), ale bohatá událostmi a duchem. Vraťme se do roku 1997. Farní kronika uvádí: „Synodní rada Starokatolické církve v ČR svým usnesením ze dne 19.dubna na zasedání, kterému byl přítomen prezident Mezinárodní biskupské konference Utrechtské unie starokatolických církví, arcibiskup utrechtský Dr. Antoniu Jan Glazemaker a delegát této konference, vídeňský biskup Bernard Heitz, za předsednictví českého biskupa ThMgr. Dušana Hejbala, zřídila farnost v Táboře s filiální obcí v Pacově, a  současně ustanovila P. Mgr. Aloise Sassmanna administrátorem farnosti Tábor a jáhna Bc. Jakuba Smrčku pomocným duchovním pro filiální obec Pacov.“ Další zápis ze dne 11.května zní: „V pacovské Ekumenické kapli v  DS-DD (zdejší dům pro seniory, přip. autora) se konala slavnostní bohoslužba. Hlavním celebrantem byl biskup Dušan, koncelebrovali P. Alois Sassmann a P. Václav Diviš. Touto mší svatou se otevřela nová stránka v náboženských dějinách Pacova.“ Krátce na to se objevuje ve farní kronice ještě jeden zápis (15.května), který stojí za to, abychom se o něm zmínili: „V některých kostelích při řím.-kat. bohoslužbách mších se četlo „Slovo k zakládání starokatolických sborů“ od biskupa Antonína Lišky (tehdejší správce českobudějovické diecéze – přip. autora). Toto „Slovo“ obsahovalo mnoho nepřesností a mnohdy i nepravd. Bylo sepsáno tendenčně a obsahovalo pojmy, které zmizely již i z ústních či písemných projevů papežů. Pojmy, které patří do středověku a  nepřispívají k ekumenismu a vzájemnému sblížení mezi křesťany.“ Pacovská farní rada napsala do zdejších novin „Z mého kraje“ komentář k  tomuto „Slovu“ a vysvětlila některé pojmy.

Takové byly začátky, uvěčněné v kronice, kterou sepisoval P. Mgr. Alois Sassmann. Jistě se nedá vše napsat na papír. Živou tradici a  nejlepší kronikou jsou rozhodně všichni členové starokatolické farní obce v Pacově, kteří si vše „uchovávají ve svém srdci“. Pojďme aspoň z  části se podívat co spočívá v srdcích naších farníků:

- prožívali radostnou chvíli - konsekraci našeho biskupa Dušana Hejbala a s radostí ho vítá při každé návštěvě,
- připravovali místo pro průběh 42. synody starokatolické církve v ČR,
- byli svědky růstu mnoha nových starokatolíků, mezi nimi našeho bratra Rostislava Tomana,
- naslouchala slovům farářů a farářek z různých křesťanských církví zastoupených v Pacově i okolí – ( jedním z významných hostů byl pro nás Bp. Jan Konzal),
- otvírali se a i nadále otvírají na vše co může posilnit tělo i ducha, nebrání se novým věcem a formují vytrvale své nitro k bytí dobrým člověkem a křesťanem,
- aktivně se podílí na ekumenické spolupráci,
- angažují se v práci sociálně – pastoračního střediska COMMUNIO v Pacově a Pelhřimově.
- na starokatolické cestě byli zkoušení ve svém prostředí jak zlato v  tavícím kelímku – na této cestě s nimi šli duchovní správci – P. Alois Sassmann a P. Grzegorz Zywczok,
- nesmíme rovněž zapomínat na všechny, kteří už od nás odešli k Pánu.

To jen malý kousek ze srdce starokatolíků v Pacově. Pokud chcete vědět více navštivte nás a přijeďte se rozdělit i svým srdcem.