Křest
Křest ve Starokatolické církvi je svátost, kterou se člověk stává součástí církve – společenství víry, modlitby a služby. Nejde tedy jen o osobní duchovní událost, ale o vstup do živého společenství věřících, s nimiž chce pokřtěný sdílet svou víru a život. Křest vyjadřuje Boží přijetí a začlenění do Kristova těla, církve, a proto by jej měl podstoupit ten, kdo se na toto společenství chce vědomě napojit a v něm nacházet své místo.
Před samotným křtem obvykle probíhá přípravné období, během něhož se zájemce seznamuje se základy křesťanské víry, s liturgickým životem církve a se smyslem křtu. Tato příprava má většinou osobní a dialogický charakter a probíhá po dohodě s farářem nebo farářkou. Každý, kdo o křest stojí, by se měl obrátit na nejbližší starokatolickou farnost, kde mu poskytnou informace o možnostech přípravy i o samotném průběhu křtu.
V případě křtu dítěte se příprava týká především rodičů (případně i kmotrů), kteří vyjadřují přání, aby jejich dítě bylo začleněno do církevního společenství a vyrůstalo ve víře. Také tato příprava probíhá individuálně, podle dohody s duchovním, který s rodiči probere význam křtu, jejich úlohu ve víře dítěte a způsob, jak mohou jeho duchovní růst podporovat v běžném životě i v rámci farního společenství.
Věřící pokřtěný v jiné církvi, který se chce stát členem Starokatolické církve v ČR, tak činí prostřednictvím přihlášky. Ta se podává v nejbližší starokatolické farnosti podle místa bydliště, nebo té, kde je předpoklad, že bude věřící nejčastěji navštěvovat bohoslužby. Před podáním přihlášky doporučujeme navštěvovat pravidelně příslušnou farnost. Přihlášku schvaluje farní rada a okamžikem schválení se věřící stává členem Starokatolické církve v ČR se všemi právy a povinnostmi, které definuje ústava a předpisy církve.