FAQ

FAQ neboli Často kladené otázky

Starokatolická církev není vždy tak dobře známá a od lidí často dostáváme některé základní otázky o tom, co jsme a v co věříme. Ty nejčastější jsme se pokusili shrnout do tohoto krátkého seznamu – a možná při tom také vyvrátíme některé mýty a mylné představy.

1) Jak se liší starokatolíci od katolíků?

Neliší – jsme katolíci. Pokud tím ale myslíte od římskokatolické církve, tak tam se odlišujeme především způsobem vedení, který je synodální a demokratický (podle našeho církevního zřízení se nazývá episkopálně-synodální), a v některých oblastech máme otevřenější a liberálnější přístup. Drtivou většinu ze základů víry, svátostí, liturgie a církevní tradice ale s ostatními katolíky sdílíme. Stejně jako římští katolíci slavíme sedm svátostí, máme v úctě Pannu Marii, Ježíšovu Matku a cítíme spojení s dějinami prostupujícím zástupem svědků křesťanské víry, kteří jsou nazýváni svatými.

2) Znamená název „starokatolíci“, že jste staří a konzervativní?

Neznamená. Dokonce máme celkem nízký věkový průměr našich členů. Slovo „starý“ v názvu ve skutečnosti odkazuje na původní katolickou víru a praxi církve prvního tisíciletí – tedy před pozdějšími spory a rozděleními. Název sám vznikl v 19. století, kdy se první starokatolíci postavili proti v roce 1870 nově dogmatizovanému učení o papežské neomylnosti a jeho vládě nad církví. Název si necháváme i dnes, protože je to odkaz k naší vlastní historii.

3) Jsou starokatolíci protestanti?

Nejsou. Označení „protestanti“ se zpravidla vztahuje na církve vzniklé z reformace (např. luterské či reformované), což starokatolická církev není. Jsme katolická církev s historickou a svátostnou kontinuitou. Pokud nám někdo říká „protestanti“, obvykle to myslí jako nadávku, a to je už jeho problém, nebo toho o církvích prostě moc neví. Jsme zkrátka součástí západní latinské katolické církve, stejně jako třeba anglikáni nebo římští katolíci. A zároveň máme skvělé vztahy i s protestantskými církvemi, se kterými sdílíme, stejně jako ostatní katolíci, víru v Ježíše Krista a z ní vycházející křest, Bibli a kus společné církevní tradice.

4) Mají starokatolíci platné svátosti?

My o platnosti svých svátostí nepochybujeme, i když “platnost” je spíše právní než duchovní termín. Pokud jde o pohled římskokatolické církve, oficiální teologický dialog mezi našimi církvemi se všemi sedmi svátostmi zabýval a jejich platnost římskokatolická strana u starokatolíků nijak nezpochybňuje. Sdílíme v otázce svátostí stejný základ víry a apoštolskou posloupnost, což znamená, že ve starokatolické církvi je zachována historická biskupská posloupnost a všechna svěcení jsou udělována v této apoštolské linii.

5) Máte papeže?

Ano, toho římského, ale…. římského biskupa čili papeže chápeme jako historického patriarchu křesťanského Západu. Nepřijímáme však učení I. vatikánského koncilu o papežské univerzální moci nad celou církví a o papežské neomylnosti, jak bylo dogmatizováno v roce 1870 v římskokatolické církvi. Proto s římským papežem v současnosti nejsme v plném církevním společenství. Věříme ale, že toto „vnitrokatolické“ rozdělení, které má spíše podobu rodinné roztržky než zásadního církevního rozkolu, není definitivní a bude jednou překonáno. Konečně, o podobách opětovné plné církevní jednoty vedeme s Římem stále dialog.

6) Musíte dodržovat celibát?

Nemusíme, ale můžeme, respektive každý si volí svůj životní stav zcela svobodně. Celibát je pro starokatolické duchovní dobrovolný. Mnoho starokatolických duchovních žije v manželství nebo v partnerství, ale jsou i tací, kteří jsou svobodní. Celibát chápeme jako osobní povolání a specifický dar, které je vlastní spíše řeholnímu životu než životu duchovních v běžné farní pastoraci, a rozhodně celibát nechápeme jako povinnou podmínku kněžské služby. Sňatek může starokatolický duchovní (na rozdíl například od pravoslavných) uzavřít i po svěcení.

7) Je pravda, že starokatoličtí kněží jsou bývalí římští katolíci, kteří odešli kvůli celibátu?

To platilo hlavně v 90. letech 20. století, kdy po těžké době útlaku církví ze strany komunistického režimu, starokatolickou církev nevyjímaje, byla naše církev téměř bez duchovních a někteří kněží v té době přišli z římskokatolické církve. Dnes už jsou přestupy duchovních spíše výjimečné a starokatolická církev si vychovává vlastní bohoslovce a světí vlastní duchovní – muže i ženy. Dnes už mají převahu duchovní, kteří byli ve starokatolické církvi vysvěceni.

8) Může být žena knězem?

Ano. Ve starokatolické církvi mají ženy i muži rovný přístup ke všem stupňům svěcení – jáhenství, kněžství i biskupství. Kněžím-ženám říkáme presbyterky, to je slovo odvozené od termínu „presbyter“, což je synonymum pro kněze. Pokud presbyterka vede farnost, je farářkou. I kněžím-mužům můžeme říkat presbyteři, ale v našich českých podmínkách se více ujalo slovo kněz.

9) Jak se stavíte k LGBTQ+ lidem?

Jako k lidem. A je skoro smutné, že se takhle může někdo ptát. LGBTQ+ lidé mají u nás své místo, ale nijak zvláštní, totiž stejné, jako kdokoli jiný: mohou přijímat svátosti a účastnit se života církve, aniž by museli nějak zapírat nebo upozaďovat svou orientaci a životní stav. V tomto ohledu jsme zcela inkluzivní církví a otázka vztahové orientace či životního stavu nehraje žádnou roli. Od roku 2025 je možné v naší církvi uzavírat státně platné partnerství prostřednictvím církevního sňatku ve smyslu občanského zákoníku.

10) Musím být starokatolík, abych u vás mohl přijímat eucharistii nebo jiné svátosti?

Ne nutně. Pokud je člověk pokřtěný a sdílí katolické chápání eucharistie a svátostí, může u nás přijímat eucharistii a slavit i další svátostí, i když není členem starokatolické církve. Má to samozřejmě jednu výjimku, a tou je svátost kněžství. Jinak naši církev chápeme ne jako exkluzivní a jediné správné společenství, ale jako službu širší Církvi s velkým C. Samozřejmě, že členství a aktivní zapojení do církevního života vítáme a rádi zájemce natéto cestě doprovodíme.