ÚSTAVA STAROKATOLICKÉ CÍRKVE V ČESKÉ REPUBLICE

HLAVA I. VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

HLAVA II. ORGÁNY STAROKATOLICKÉ CÍRKVE

HLAVA III. SYNODA

Hlava IV. BISKUP

Hlava V. SYNODNÍ RADA

Hlava VI. FARNOSTI

     Oddíl první Farnost

     Oddíl druhý Diaspora

Hlava VII. DUCHOVENSTVO

HLAVA VIII. DISCIPLINÁRNÍ USTANOVENÍ

HLAVA IX. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

 

HLAVA I. VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1 Sebepojetí Starokatolické církve v ČR

(1) Starokatolická církev v České republice (dále jen „starokatolická církev“) je partikulární církví Božího lidu, která je součástí jedné, svaté, všeo­becné a apoštolské Církve, mající svůj základ v Bo­žím díle spásy, uskutečněném v Ježíši Kristu, která v Duchu svatém věrně setrvává na apoštolských zá­kladech, zřízení a bohoslužbě, vyznává víru neroz­dělené Církve prvního tisíciletí a spravuje své zále­žitosti autonomně.

(2) Křesťané shromáždění ve starokatolické církvi zachovávají víru staré Církve, jak byla předávána apoštoly a svědky víry a zůstala vyjádřena v eku­menických vyznáních víry a ve všeobecně uznáva­ných dogmatech a rozhodnutích ekumenických koncilů nerozdělené Církve prvního tisíciletí.

(3) Historickým důvodem, pro nějž katoličtí křes­ťané v těžké nouzi svědomí byli nuceni vytvořit auto­nomní církevní organizaci, a který stále trvá, je nemožnost přijetí naukových výroků I. vatikán­ského koncilu (1870) o univerzálním jurisdikčním primátu římského biskupa a jeho neomylnosti ve věcech víry a mravů, protože stojí v rozporu s Pís­mem svatým, jakož i vírou a naukou staré Církve.

(4) Starokatolická církev se hlásí též k cyrilometo­dějské tradici, k odkazu Mistra Jana Husa, Mistra Jana Rokycany a české katolické církve podobojí. V těchto svých historických předchůdcích spatřuje duchovní kontinuitu hledání a nalézání tvářnosti katolicity a apostolicity ve věrnosti Písmu svatému a apoštolské pratradici staré a nerozdělené Církve. V souladu s tím starokatolická církev používá i his­torický název Česká katolická církev podobojí (Eccle­sia catholica sub utraque Bohemiae).

(5) Starokatolická církev je členkou Utrechtské unie starokatolických církví. V Mezinárodní bis­kupské konferenci Utrechtské unie je zastupována biskupem starokatolické církve. Cílem Utrechtské unie je především zachovávání katolicity v jednotě předávání víry, přičemž je zachována plná autono­mie starokatolické církve ve všech správních vě­cech, jichž se týkají ustanovení tohoto předpisu.

(6) Starokatolická církev usiluje o to, aby sloužila jako nástroj a zprostředkující článek při sjednoco­vání rozdělených křesťanů, církví a jiných křesťan­ských církevních společenství, při uvědomování si jednoty Kristovy Církve.

(7) Starokatolická církev je založena na episko­pálně-synodálním zřízení a je místní církví (diecézí) ve starocírkevním smyslu. Biskup vede bezprostředně starokatolickou církev za spolupůso­bení a spolurozhodování lidu Božího shromáždě­ného ve starokatolické církvi.

(8) Členové starokatolické církve se ve svobodě svědomí zavazují žít ve shodě se svojí církví, ctít její řády a zasazovat se za zájmy a jednotu této církve.

(9) K poslání církve patří vedle duchovenské a pas­torační činnosti také péče o volnočasové aktivity dětí a mládeže, dospělých i seniorů a práce s osobami v nouzi.

§ 2 Členství ve starokatolické církvi

(1) Členem starokatolické církve se stává fyzická osoba, která byla pokřtěna ve starokatolické církvi, a může se jím stát i osoba, která byla pokřtěna v jiné křesťanské denominaci, dobrovolně se při­hlásila ke starokatolické církvi a byla do ní přijata.

(2) Právo rozhodovat o přijetí osoby, která se dobro­volně přihlásila ke starokatolické církvi, ná­leží farní radě farnosti, do níž se taková osoba při­hlásila.  Pokud farní rada žadatele o členství odmítne, má takový žadatel právo obrátit se na farní shromáždění dané farnosti, které o jeho žá­dosti rozhodne s konečnou platností.

(3) Obdobně se postupuje při přestupu z jedné far­nosti do druhé. Farář farnosti, do které je nový člen přijat, je povinen o tom informovat faráře jeho pů­vodní farnosti.

(4) Členství ve starokatolické církvi zaniká

1. dobrovolným vystoupením,
2. vstupem do jiné církve, která není v plném společenství se starokatolickou církví,
3. úmrtím.

(5) O zániku členství pořídí farář záznam v se­znamu členů příslušné farnosti.

(6) Starokatoličtí věřící, kteří nepatří do žádné far­nosti, jsou zapsáni v seznamu členů církve na bis­kupství.

(7) Přihlášením k církvi a přijetím synodní radou se mohou stát členy církve i ti, kteří se z rozumných důvodů nemohou stát členy podle odst. 2.

(8) Členům církve, kteří nejsou členy farností, ne­přísluší volební právo.

§ 3 Starokatolická církev a stát

(1) Starokatolická církev je samostatnou práv­ni­ckou osobou podle práva České republiky. Název starokatolické církve je „Starokatolická církev v České republice“ nebo zkráceně „Starokatolická církev v ČR“.

(2) Starokatolická církev svou činnost vyvíjí v sou­ladu s právním řádem České republiky.

(3) Sídlem starokatolické církve jako právnické osoby je Praha.

(4) Starokatolická církev zřizuje podle práva České republiky další právnické osoby nebo se může stát společníkem další právnické osoby.

 

HLAVA II. ORGÁNY STAROKATOLICKÉ CÍRKVE

Orgány starokatolické církve jsou

1. synoda,
2. biskup,
3. synodní rada.

 

HLAVA III. SYNODA

§ 4

(1) Synoda je vrcholným orgánem starokatolické církve. Její volení delegáti zastupují jednotlivé far­nosti a duchovní, kteří nejsou z titulu své služby virilními členy synody.

(2) Synoda představuje, usměrňuje a podporuje ži­vot starokatolické církve, přijímá některé vnitřní předpisy a ve všech otázkách starokatolické církve jí přísluší definitivní rozhodnutí, s výjimkou zále­žitostí věroučných a záležitostí, jež jsou vyhrazeny biskupovi mocí jeho úřadu.

(3) V případě sporu o to, zda je nějaká záležitost věroučné povahy, či o to, zda je vyhrazena bisku­povi mocí jeho úřadu, vyjádří své stanovisko ohled­ně povahy této záležitosti teologická komise a konečné rozhodnutí učiní synoda dvoutřetinovou většinou všech hlasů. V případě, že synoda roz­hodne podle předcházející věty, že jde o záležitost, o níž jí přísluší definitivní rozhodnutí, bude rozho­dování o takové záležitosti považováno za rozho­dování o záležitosti zásadního významu.

(4) Všechny orgány starokatolické církve jsou sy­nodě odpovědné za vedení oblastí jim svěřených.

§ 5 Složení synody

(1) Členy synody jsou

1. biskup,
2. členové synodní rady,
3. řádně ustanovení faráři a administrátoři far­ností,
4. řádně zvolení zástupci duchovních v činné službě, kteří nejsou ustanoveni faráři nebo administrátory farností,
5. zvolení laičtí delegáti farností.

(2) Delegáty podle odst. 1 písm. d) volí ze svého středu duchovní v činné službě, přičemž tuto volbu organizuje synodní rada.

(3) Delegáty podle odst. 1 písm. e) volí farní shro­máždění ze svých laických členů.

(4) Zvolení duchovního laickým delegátem farnosti není ve smyslu ustanovení odst. 1 písm. e) pří­pustné.

(5) Počet laických delegátů musí být vždy vyšší než počet delegátů z řad duchovních.

§ 6 Působnost synody

Synoda

1. přijímá a mění Ústavu,
2. vydává prováděcí předpisy Ústavy,
3. vydává, mění a doplňuje další předpisy sta­rokatolické církve, nevyplývá-li tato pravo­moc ze služby biskupa nebo synodní rady,
4. přijímá konečná rozhodnutí ve vztazích ke státu, jiným církvím a náboženským spo­lečnostem či třetím osobám, není-li takové rozhodnutí vyhrazeno Ústavou jinému or­gánu,
5. s konečnou platností rozhoduje ve vnitro-církevních záležitostech duchovních i laiků,
6. volí biskupa a pověřuje synodní radu, aby požádala Mezinárodní biskupskou konfe­renci Utrechtské unie o jeho vysvěcení; roz­hoduje o pozbytí úřadu biskupa,
7. rozhoduje o případném hmotném zabezpe­čení výkonu biskupského úřadu,
8. volí synodní radu,
9. volí členy teologické komise,
10. ukládá církevní příspěvek,
11. rozhoduje o zániku starokatolické církve jako právnické osoby.

§ 7 Svolání synody

(1) Řádná synoda se koná nejméně jednou za tři roky. Termín konání příští synody stanoví synoda na konci svého jednání.

(2) Řádnou synodu svolává biskup. Pokud biskup i přes opakované upozornění synodní radou řádnou synodu nesvolá, je oprávněna tak učinit synodní rada. Nesvolá-li řádnou synodu ani synodní rada, je tak oprávněna společně učinit třetina farností.

(3) Biskup svolá mimořádnou synodu

1. z vlastního podnětu po schválení synodní radou,
2. požádá-li o svolání mimořádné synody více než polovina farností,
3. požádají-li o to alespoň dvě třetiny členů synodní rady.

(4) Biskup je povinen svolat synodu na žádost podle odst. 3 písm. b) a c) do dvou týdnů a svolaná synoda se musí konat do dvou měsíců od svolání. V případě, že biskup synodu podle odst. 3 písm. b) a c) nesvolá, postupuje se obdobně podle ustano­vení odst. 2.

§ 8 Jednání synody

(1) Synodě předsedá biskup a v jeho nepřítomnosti místopředseda synodní rady. Není-li přítomen ani místopředseda synodní rady, předsedá jednání sy­nody synodou pověřený člen synodní rady.

(2) Jednání synody jsou veřejná. Veřejnost může být na žádost předsedajícího, synodní rady nebo alespoň jedné třetiny přítomných členů vyloučena, a to pro celou dobu synody, nebo pro jednotlivé projednávané body.

(3) Synoda je usnášeníschopná, pokud se jí účastní více než polovina všech členů synody. Není-li dále stanoveno jinak, usnáší se synoda nadpoloviční většinou přítomných členů synody.

(4) Při výkonu působnosti podle ustanovení § 6 písm. b), c) a h) se synoda usnáší nadpoloviční vět­šinou přítomných členů synody. Při výkonu působ­nosti podle ustanovení § 6 písm. a) se synoda usnáší dvoutřetinovou většinou přítomných členů synody. Při výkonu působnosti podle ustanovení § 6 písm. e) a f) se synoda řídí podle zvláštního předpisu. Při rozhodování o záležitosti zásadního významu se synoda usnáší tříčtvrtinovou většinou všech členů synody.

(5) K platnosti usnesení synody je třeba jeho vyhlá­šení. Usnesení synody biskup nejpozději do dvou týdnů vyhlašuje na webových stránkách církve. Usnesení synody nabývá účinnosti dnem vyhlá­šení, nestanoví-li synoda jinak.

(6) Bližší podrobnosti svolání synody a jejího jed­nání stanoví zvláštní předpis.

 

Hlava IV. BISKUP

§ 9

(1) Biskupovi je svěřena skrze volbu a svěcení mocí jeho následnictví v apoštolském úřadu trojí služba jemu svěřené společenství věřících posvěco­vat, učit a řídit. Biskup požívá všech práv a má veš­keré povinnosti, které ekumenické koncily staré a nerozdělené Církve a nezpochybnitelná staroka­tolická tradice připisují biskupskému úřadu.

(2) Na biskupově službě řízení participuje v roz­sahu stanoveném touto Ústavou synodní rada, je­jímž je biskup z titulu své služby členem a které předsedá.

(3) Biskup má právo působení ve všech farnostech a bohoslužebných prostorách starokatolické církve a uděluje svátosti a svěcení vyhrazená biskupům.

(4) Biskup

1. řídí liturgický život církve a zpracovává a reviduje liturgické materiály církve,
2. má právo slavit bohoslužbu a kázat v každé farnosti či v každém bohoslužebném pro­storu užívaném starokatolickou církví,
3. je-li přítomen bohoslužbě, z titulu své služby jí předsedá, nerozhodne-li jinak,
4. vizituje všechny farnosti a součásti církve a s výsledkem seznamuje synodní radu,
5. jmenuje a odvolává členy odborných ko­misí a pracovních skupin pastorační po­vahy.

(5) Biskupu náleží přednostní právo a povinnost zvěstovat ve starokatolické církvi Boží slovo a učit.

(6) Biskup je také zodpovědný za duchovní formaci a vzdělávání duchovních.

(7) Biskup dále zejména

1. svolává synodu,
2. vykonává dozor nad hospodářskými záleži­tostmi církve,
3. v rozsahu Ústavou daných kompetencí vy­dává předpisy a rozhodnutí týkající se sta­rokatolické církve,
4. zastupuje starokatolickou církev navenek.

(8) Sídlem biskupství je Praha.

§ 10 Volba biskupa

(1) Biskupa volí synoda.

(2) V případě uprázdnění biskupského stolce svolá místopředseda synodní rady do dvou měsíců sy­nodu k volbě biskupa. Ustanovení § 7 odst. 2 věty druhé a třetí se použije obdobně.

(3) Do biskupské služby je volitelný kněz pověřený službou ve starokatolické církvi, který dosáhl věku nejméně 35 let, v době volby působí nejméně 10 let v pastoraci starokatolické církve, má pobyt na území České republiky a osvědčí víru, znalosti, mravy a další osobní vlastnosti odpovídající nároč­nosti biskupské služby.

(4) Volbou se stává kněz biskupem elektem a do přijetí svěcení vykonává zvolený biskup službu ad­ministrátora starokatolické církve, pokud je bis­kupský stolec uprázdněn.

(5) Synodní rada požádá Mezinárodní biskupskou konferenci Utrechtské unie do dvou týdnů od zvo­lení biskupa o jeho vysvěcení. Biskupem se biskup elekt stává vysvěcením.

(6) Bližší podrobnosti volby biskupa stanoví zvláštní předpis.

§ 11 Ukončení služby

(1) Služba biskupa zaniká

1. úmrtím,
2. odchodem do emeritury v důsledku dosa­žení 65 let věku nebo důchodového věku podle aktuálně platných právních předpisů v České republice, je-li jeho důchodový věk vyšší než 65 let,
3. rezignací, nebo
4. vyslovením ztráty úřadu synodou.

(2) Synoda může biskupovi jeho setrvání v úřadě prodloužit maximálně na dobu tří let.

(3) Emeritnímu biskupovi ve starokatolické církvi náleží úcta pro jeho zkušenosti a nabyté postavení v církvi. Je-li to možné, na vyzvání úřadujícího bis­kupa se účastní biřmování, svěcení a dalších svá­tostných úkonů vlastních biskupovi mocí biskup­ského svěcení a podílí se na konkrétní duchovní správě.

(4) Samým faktem pozbývá biskup úřadu v dů­sledku odpadnutí od víry vyznané při biskupském svěcení. Pozbytí úřadu v takovém případě konsta­tuje synoda po vyslechnutí teologické komise a Mezinárodní biskupské konference Utrechtské unie.

(5) Na návrh synodní rady nebo nejméně poloviny farností hlasuje synoda o vyslovení ztráty úřadu, pokud se osoba biskupa zvláště závažným způso­bem protiví vlastnostem podle § 10 odst. 3, zane­dbává-li biskup podstatným způsobem svévolně své povinnosti, nebo není-li dlouhodobě pro svůj zdravotní stav schopen zastávat úřad.

§ 12 Administrátor církve

(1) Do dvou týdnů po uprázdnění biskupského stolce, případně nezdaří-li se volba biskupa, zvolí do doby zvolení nového biskupa synodní rada ad­ministrátora církve z řad řádně ustanovených kněží starokatolické církve.

(2) Administrátor starokatolické církve vykonává pravomoc ve stejném rozsahu jako biskup, s výjim­kou výkonu práv a povinností, jež jsou vlastní bis­kupovi mocí biskupského svěcení.

(3) Úřad administrátora církve zaniká volbou a sli­bem nového biskupa.

(4) Služba administrátora starokatolické církve za­niká rovněž jeho úmrtím, odchodem do emeritury v důsledku dosažení 65 let věku nebo důchodového věku podle aktuálně platných právních předpisů v České republice, je-li jeho důchodový věk vyšší než 65 let, rezignací, nebo odvoláním synodní ra­dou či synodou.

§ 13 Generální vikář

(1) Biskup může se souhlasem synodní rady jme­novat generálního vikáře z řad kněží nebo jáhnů pověřených službou ve starokatolické církvi. Gene­rálním vikářem nemůže být jmenován duchovní, který je s biskupem ve vztahu příbuzenství či švag­rovství.

(2) Generální vikář má pro celou diecézi řádnou pl­nou moc ve všech správních záležitostech jako bis­kup, v záležitostech pastoračních pak podle roz­sahu zmocnění biskupem.

(3) Generální vikář se ze své služby zodpovídá bis­kupovi.

(4) Generální vikář se může účastnit zasedání sy­nodní rady. Za přítomnosti biskupa má poradní hlas a v jeho nepřítomnosti plné hlasovací právo; sy­nodní radě však nepředsedá.

(5) Služba generálního vikáře končí

1. úmrtím,
2. rezignací,
3. odvoláním biskupem,
4. uprázdněním biskupského stolce,
5. volbou a slibem biskupa elekta, byl-li gene­rálním vikářem administrátora církve.

 

Hlava V. SYNODNÍ RADA

§ 14

(1) Synodní rada spravuje starokatolickou církev v době, kdy nejedná synoda.

(2) Synodní rada je sedmičlenná a tvoří ji z titulu své služby biskup, který radě předsedá, a dále dva volení zástupci z řad duchovních a čtyři volení zá­stupci z řad laiků.

(3) Volené členy synodní rady volí synoda na závěr svého jednání podle zvláštního předpisu vydaného synodou.

(4) Volenými členy synodní rady mohou být jen osoby, které přináležejí do starokatolické církve nejméně tři roky, požívají občanské bezúhonnosti a jsou plně způsobilé k právním úkonům. Vyjma biskupa nesmí být více než dva členové synodní rady členy jedné farnosti.

(5) Členy synodní rady se nemohou stát nebo jimi nadále být osoby stojící navzájem ve vztahu příbu­zenství či švagrovství, dále generální vikář, jiný pracovník biskupství, kvestor, ekonom a účetní církve.

(6) Volený člen synodní rady může být zvolen nej­výše třikrát po sobě na tři po sobě následující vo­lební období.

(7) Mandát člena synodní rady se vykonává osobně a zmocnění k hlasování je nepřípustné.

§ 15 Předsednictví

(1) Synodní radě předsedá biskup.

(2) Synodní rada volí z laických členů místopřed­sedu synodní rady, který řídí jednání synodní rady v nepřítomnosti biskupa a vykonává další úkoly svěřené mu touto Ústavou, rozhodnutími synodní rady či vnitřními předpisy.

§ 16 Zánik služby člena synodní rady

(1) Služba voleného člena synodní rady zaniká

1. zvolením nové synodní rady,
2. úmrtím,
3. rezignací,
4. pozbytím předpokladů volitelnosti, nebo
5. zánikem členství ve starokatolické církve.

(2) Zánik služby podle odst. 1 písm. d) konstatuje synodní rada nadpoloviční většinou všech svých členů.

(3) Služba voleného laického člena synodní rady rovněž zaniká, stane-li se duchovním.

(4) Funkční období synodní rady je vymezeno do­bou od jejího zvolení do zvolení nové synodní rady.

(5) Uvolní-li se místo voleného člena synodní rady před uplynutím funkčního období synodní rady, na­stupuje na jeho místo náhradník. Náhradníky tvoří dva zástupci duchovních a dva zástupci laiků, kteří jsou voleni jako náhradníci bezprostředně po volbě synodní rady.

(6) Pokud na uprázdněné místo nemůže nastoupit žádný náhradník, může synodní rada kooptovat zvolením na takové uprázdněné místo jiného člena, a to na uprázdněné místo duchovního osobu z řad řádně ustanovených duchovních a na uprázdněné místo laika osobu z řad členů farního shromáždění některé farnosti.

§ 17 Působnost synodní rady

Synodní rada

1. spravuje majetek starokatolické církve a stanoví biskupovi rozsah jeho hospodář­ských oprávnění,
2. uvádí v život usnesení synody,
3. schvaluje rozpočet a závěrečný účet staro­katolické církve,
4. každoročně zveřejňuje výroční zprávu sta­rokatolické církve,
5. dle potřeby zřizuje a ruší odborné komise a pracovní skupiny správní povahy a jmenuje a odvolává jejich členy,
6. zřizuje církevní právnické osoby a schva­luje nabývání účasti na právnických oso­bách,
7. zřizuje a obsazuje honorovaná pracovní místa v církvi,
8. volí a odvolává administrátora starokato­lické církve,
9. zřizuje a ruší vikariáty, jmenuje a odvolává vikáře a určuje mu rozsah činností,
10. při zániku starokatolické církve jako práv­nické osoby určí způsob likvidace a jme­nuje likvidátora,
11. v odůvodněných případech ruší rozhodnutí farností a církví zřízených právnických osob a nahrazuje je svými,
12. rozhoduje o nucené správě farnosti nebo právnické osoby zřízené církví, jmenuje nu­ceného správce a stanoví mu rozsah opráv­nění,
13. vykonává dohled nad hospodařením církve a jí zřízených právnických osob,
14. seznamuje synodu se stavem hospodaření církve.

§ 18 Jednání synodní rady

(1) Synodní rada jedná podle potřeby, nejméně však dvakrát ročně, přičemž jednání prostřednic­tvím videokonference nebo telekonference, jakož i hlasování per rollam ať už listem nebo prostředky elektronické komunikace je přípustné, vysloví-li s tím souhlas nadpoloviční většina členů rady.

(2) Z každého jednání synodní rady se pořídí zápis, který obsahuje zaznamenání navrženého bodu jed­nání, stručný obsah rozpravy a bylo-li přijato usne­sení, pak i jeho text.

(3) Jednání synodní rady svolává předsedající po konzultaci vhodného termínu s ostatními členy sy­nodní rady. Pokud synodní radu dle odst. 1 ne­svolá předsedající i přes opakované upozornění členů synodní rady, může ji svolat alespoň nadpo­loviční počet jejích členů.

(4) Synodní rada je usnášeníschopná, jsou-li jed­nání přítomni alespoň čtyři její členové. Synodní rada svá usnesení přijímá nadpoloviční většinou všech jednání přítomných členů. Při rovnosti hlasů může rozhodnout předsedající.

(5) Synodní rada jedná podle programu, který schválí na začátku svého jednání.

(6) Všechny body programu jsou projednány a sy­nodní radou vzaty na vědomí nebo je k nim přijato usnesení.

(7) Zápisy z jednání synodní rady jsou i s ohledem na ochranu osobních údajů a práva na ochranu sou­kromí osob důvěrné. Synodní rada je však povinna z každého jednání zveřejnit komuniké obsahující podstatné záležitosti.

(8) Způsob zveřejnění komuniké stanoví synoda.

(9) Každý člen církve, který osvědčí, že některou informaci z jednání synodní rady potřebuje pro uplatnění svých práv, má možnost na biskupství získat konkrétní informaci, týkající se jeho věci.

 

Hlava VI. FARNOSTI

Oddíl první Farnost

§ 19

(1) Farnost je místní společenství věřících staroka­tolické církve, které se zřizuje na dobu neurčitou a v němž je duchovní správa svěřena pod autoritou biskupa faráři.

(2) Název farnosti, nerozhodne-li synodní rada ji­nak, zní: „Starokatolická farnost v(e)…“

(3) Farnost navenek zastupuje statutární orgán, kte­rým je farář či administrátor, nebo farní rada.

(4) Členové farnosti jsou evidováni v seznamu členů, přičemž je možné být členem pouze jedné farnosti. Se zápisem v seznamu členů je spojena možnost dovolávat se práv člena farnosti.

§ 20 Vznik a zánik farnosti

Synodní rada rozhoduje o vzniku nebo zániku far­nosti a může jí přiznat právní subjektivitu podle práva České republiky.

§ 21

(1) Pastorační správu farnosti vykonává farář či ad­ministrátor a biskup. V ostatních záležitostech je farnost spravována farním shromážděním a farní radou, případně zastoupením farnosti, nebo nuce­ným správcem.

(2) Kde je to vhodné, může synodní rada po projed­nání s faráři a administrátory působícími v urče­ném teritoriu jmenovat vikáře a pověřit jej koordi­nací pastorace na vymezeném území vikariátu, přičemž samostatnost farností tím není dotčena.

Orgány farnosti

Farní shromáždění

§ 22

(1) Orgánem reprezentujícím celou farnost je farní shromáždění.

(2) Členy farního shromáždění jsou farář či admi­nistrátor a všichni členové farnosti zapsaní v se­znamu členů příslušné farnosti, kteří dosáhli věku osmnácti let, zúčastňují se pravidelně a aktivně ži­vota církve, přispívají k její činnosti, finančně ji podporují a je-li synodou stanoven povinný příspě­vek, hradí jej.

(3) Aktualizovaný jmenný seznam členů farního shromáždění zveřejní farní rada vývěskou v místě konání bohoslužeb do konce prosince každého roku a zároveň nejméně dva týdny před farním shromážděním.

(4) Proti neuvedení v seznamu členů farního shro­máždění se člen farnosti může odvolat k synodní radě prostřednictvím farní rady příslušné farnosti, přičemž odvolání nemá odkladný účinek.

(5) Farního shromáždění se může zúčastnit rovněž zástupce synodní rady, který však nemá hlasovací právo.

§ 23

Farní shromáždění

1. volí a odvolává faráře,
2. volí a odvolává farní radu,
3. volí laické delegáty farnosti na synodu,
4. schvaluje rozpočet a závěrečný účet far­nosti,
5. rozhoduje, zda statutárním orgánem far­nosti podle § 19 bude farář či administrátor farnosti, nebo farní rada, přičemž případné rozhodnutí farního shromáždění o jmeno­vání členů farní rady do statutárního orgánu farnosti je podmíněno souhlasem synodní rady,
6. rozhoduje o využití části církevního pří­spěvku na potřeby farnosti,
7. rozhoduje o dispozicích s majetkem far­nosti a jde-li o úkon týkající se nemovitosti nebo který si vyhradila synodní rada, pod­léhá rozhodnutí farního shromáždění sou­hlasu synodní rady,
8. podává návrhy pro jednání synody,
9. usnáší se na návrhu na svolání mimořádné synody,
10. se souhlasem synodní rady zřizuje práv­nické osoby farnosti.

§ 24

(1) Farní shromáždění se koná podle potřeby, nej­méně však jedenkrát v roce.

(2) Farní shromáždění svolává farní rada s farářem. Oznámení o svolání musí být zveřejněno opako­vaně ohlášením při pravidelných bohoslužbách a zároveň vývěskou v místě konání bohoslužeb a rozesláním prostřednictvím elektronické komuni­kace členům farnosti nejméně měsíc před zamýšle­ným datem konání, spolu s uvedením navrhova­ného programu jednání.

(3) Farní shromáždění se svolá vždy, pokud o to požádá nejméně 10 % členů farnosti starších osm­nácti let. Případné řešení sporu o svolání farního shromáždění je v kompetenci synodní rady.

(4) Jednání farního shromáždění předsedá a řídí je předseda farní rady; v jeho nepřítomnosti kterýkoli člen farní rady.

(5) Farní shromáždění přijímá usnesení nadpolo­viční většinou přítomných členů, přičemž pro volbu a odvolání faráře a pro ustanovení farní rady statutárním orgánem farnosti platí, že musí být pří­tomna nadpoloviční většina všech členů farního shromáždění.

(6) O jednání farního shromáždění se pořizuje zá­pis, který předseda farní rady zašle bez zbytečného odkladu v elektronické podobě na biskupství.

(7) Mandát člena farního shromáždění se vykonává osobně a zmocnění k hlasování je nepřípustné.

Farní rada

§ 25

(1) Farní rada je stálým zastoupením farního shro­máždění.

(2) Členy farní rady jsou farář nebo administrátor a zvolení členové farního shromáždění, kterými mohou být laici i duchovní, přičemž počet laických členů farní rady musí tvořit většinu.

§ 26

(1) Do farní rady volí farní shromáždění nejméně dva a nejvýše šest členů.

(2) Podmínkou volitelnosti laického člena farní rady je členství ve farnosti, příslušnost k farnímu shromáždění a nejméně roční členství v církvi, věk nejméně osmnáct let a plná způsobilost k právním úkonům.

(3) Funkční období volených členů farní rady činí tři roky a opětovná volba je přípustná.

(4) Uvolní-li se místo voleného člena farní rady před uplynutím funkčního období, zvolí farní rada náhradníka z členů farnosti; podmínky volitelnosti, jde-li o laika, jsou shodné s ustanovením odst. 2.

§ 27

Služba voleného člena farní rady zaniká

1. uplynutím funkčního období,
2. úmrtím,
3. rezignací,
4. odvoláním farním shromážděním.

§ 28

Farní rada volí ze svých laických členů předsedu. Dále volí tajemníka. Tajemník je spolu s farářem zodpovědný za pořizování zápisů a vedení agendy farnosti.

§ 29

Farní rada

1. připravuje návrh rozpočtu a závěrečného účtu farnosti,
2. ustanovuje služby ve farnosti,
3. vykonává veškeré úkoly spojené se spravo­váním a rozvojem farnosti, nejsou-li Ústa­vou svěřeny farnímu shromáždění nebo fa­ráři či administrátorovi.

§ 30

(1) Farní rada jedná podle potřeby. Jednání farní rady svolává neformálně předseda farní rady po do­hodě s farářem. Jednání farní rady řídí předseda farní rady a v jeho nepřítomnosti kterýkoliv ze členů.

(2) Farní rada je usnášeníschopná, je-li přítomna nadpoloviční většina jejích členů a k přijetí usne­sení je zapotřebí nadpoloviční většiny hlasů pří­tomných členů.

(3) O jednání se pořizuje zápis, který je u faráře k dispozici k nahlédnutí členům farnosti, biskupovi a synodní radě.

(4) Nelze-li ve farnosti ustavit farní radu, farní shromáždění zvolí jednoho laického člena farnosti, který splňuje podmínky volitelnosti do farní rady. Zvolený člen farnosti tvoří spolu s farářem zastou­pení farnosti a spolu vykonávají funkci farní rady. Zastoupení farnosti se usnáší jednomyslně.

(5) Mandát člena farní rady se vykonává osobně a zmocnění k hlasování je nepřípustné.

§ 31 Farář

Farář se podílí na pastýřské službě církve a pod au­toritou biskupa a ve spojení s farní radou vede far­nost. Zvláštním způsobem mu náleží služba zvěs­tování, slavení svátostí, pastorace a diakonie v jím vedené farnosti. Farář je všem členům církve, kteří se zdržují v jeho pastorační oblasti, zavázán k du­chovním službám, a to bez ohledu na jejich členství ve farnosti.

§ 32 Volba a ustanovení faráře

(1) Připravovanou volbu faráře je farní rada po­vinna nejméně tři měsíce předem oznámit bisku­povi a prostřednictvím biskupa zveřejnit datum volby a kontakt pro uchazeče o službu faráře na we­bových stránkách církve.

(2) Faráře volí farní shromáždění dvoutřetinovou většinou hlasů přítomných členů. Volba může na farním shromáždění probíhat opakovaně, dokud není jeden z kandidátů zvolen, nebo dokud je farní shromáždění usnášeníschopné a prostou většinou hlasů volbu neukončí.

(3) Volbu faráře potvrdí a nového faráře jmenuje biskup. Odmítne-li biskup faráře jmenovat, mají zvolený farář i farnost právo podat ve lhůtě jednoho měsíce odvolání k synodě.

(4) První a druhá volba faráře je možná pouze na období nejvýše pěti let.

(5) Poté, co se farář ve farnosti osvědčil po dobu alespoň 10 let, může být zvolen na trvalo.

§ 33 Volitelnost faráře

(1) Předpokladem volitelnosti je příslušnost kandi­dáta ke společenství kněží starokatolické církve, osvědčení v pastoraci, bezúhonnost, zdravotní způ­sobilost, věk nižší než důchodový věk podle aktu­álně platných právních předpisů v České republice a získání potvrzení o volitelnosti, které vydá bis­kup.

(2) Kněz může být farářem pouze jedné farnosti.

(3) Pokud byl kněz zvolen farářem ve více farnos­tech, zůstane po projednání s biskupem farářem pouze jedné z nich.

§ 34 Uvedení faráře do služby

(1) Před uvedením do služby farář spolu s farní ra­dou provedou inventarizaci vybavení kostela, ar­chivu a ostatního majetku farnosti a učiní o tom zá­pis.

(2) Biskup nebo jím pověřený kněz uvede během bohoslužby faráře do služby ve farnosti, která si jej zvolila, přičemž farář složí nicejsko-cařihradské vyznání víry, přihlásí se k Utrechtskému prohlášení z roku 1889 a obdrží jmenovací dekret.

§ 35 Úkoly faráře

(1) Farář má výlučné právo k výkonu duchovenské služby vyplývající z jeho svěcení na území své far­nosti, přičemž práva biskupa tímto ustanovením nejsou dotčena. Jiný duchovní starokatolické církve může na území takové farnosti působit, po­kud je k tomu zmocněn biskupem, delegován fará­řem, nebo v případě nouze.

(2) Farář vede spolu s farní radou seznam členů far­nosti. V něm jsou u všech členů zaznamenány je­jich osobní údaje v rozsahu, který určí synodní rada. Farář a tajemník farní rady provádí průběžnou aktualizaci seznamu členů.

(3) Farář je odpovědný za archivování veškeré do­kumentace týkající se farnosti.

(4) Farář plní i ostatní úkoly stanovené předpisy církve.

§ 36 Skončení služby faráře

(1) Služba faráře zaniká

1. úmrtím,
2. odchodem do emeritury dosažením 65 let věku nebo důchodového věku podle aktu­álně platných právních předpisů v České re­publice, je-li jeho důchodový věk vyšší než 65 let,
3. zbavením úřadu,
4. rezignací,
5. odvoláním farním shromážděním dvoutře­tinovou většinou přítomných členů,
6. zánikem farnosti.

(2) Při skončení služby faráře provádí farní rada spolu s končícím farářem inventarizaci majetku a dokumentace farnosti. O inventarizaci se provádí zápis, který bude součástí archivní dokumentace farnosti.

§ 37 Administrátor farnosti

(1) Biskup může jmenovat administrátora farnosti z řad duchovních starokatolické církve a není-li to možné, pak i vhodného laika, a určit rozsah jeho pravomocí, pokud

1. skončila služba faráře a dosud nebyl zvolen nový,
2. farní shromáždění se vzdá výkonu voleb­ního práva,
3. volba faráře se nemůže konat,
4. farnost v posledních dvou letech nevyužila svého volebního práva,
5. je-li to nezbytné k řádnému spravování far­nosti.

(2) Administrátorovi farnosti přísluší všechna práva faráře, ale vždy v souladu se stupněm jeho svěcení nebo pověření.

(3) Administrátor farnosti je ze svého úřadu odpo­vědný biskupovi a synodní radě a je vázán jejich pokyny, pokud nerozhodnou jinak.

(4) Administrátora farnosti odvolává biskup.

§ 38 Kaplan

(1) Kaplan (farní vikář) je kněz pověřený úkoly v duchovní službě, kde vykonává samostatnou du­chovní správu farář nebo administrátor farnosti.

(2) Kaplan je pověřován ke službě ve farnosti bis­kupem a je faráři a farní radě příslušné farnosti k dispozici. O odvolání kaplana rozhoduje biskup.

(3) Status kaplana přísluší rovněž duchovnímu po­věřenému specifickou duchovenskou službou, je­hož ustanovení přísluší biskupovi.

§ 39 Jáhen ve farnosti

Jáhen je pověřován a odvoláván biskupem a je fa­ráři a farní radě k dispozici vzhledem k charakteru své služby.

 

Oddíl druhý Diaspora

§ 40

(1) Pro starokatolické věřící, žijící mimo obvod far­nosti, v níž jsou zapsáni, zajišťuje duchovní službu duchovní nejbližší farnosti, pokud biskup neroz­hodne jinak.

(2) Pokud se vyskytne v místě mimo obvod farnosti skupina několika starokatolických věřících, mají tito věřící možnost požádat biskupa o prozatímní duchovní správu. Je-li to vhodné, je možné v tako­vém místě zřídit i církevní právnickou osobu, která, nerozhodne-li synodní rada jinak, nese zpravidla název „Starokatolické společenství v(e)…“

(3) Správu tohoto společenství vykonává biskupem jmenovaný administrátor, který má přiměřeně situ­aci v daném teritoriu personálně vymezeném věří­cími v dané diaspoře obdobná práva a povinnosti jako administrátor farnosti, s přihlédnutím k tomu, zda jde o duchovního či laika.

(4) Administrátor společenství není z titulu této své služby členem synody.

 

Hlava VII. DUCHOVENSTVO

§ 41

(1) Duchovním je osoba, která

1. je členem starokatolické církve a přijala ve starokatolické církvi svátost svěcení (jáhen, kněz, biskup), nebo jíž bylo uznáno přijetí této svátosti v jiné církvi,
2. duchovní jiné církve nebo duchovní vysvě­cený v jiné církvi, vysvěcený biskupem v apoštolské posloupnosti, který je přijatý biskupem na zkoušku, nebo
3. pastorační asistent.

(2) Duchovní, přijatý dle § 41 písm. b), nemá po dobu přijetí na zkoušku volební práva v církvi.

(3) Duchovenstvo je shromážděno kolem biskupa. Biskup určuje svátostné nebo liturgické a jiné úkony duchovních, dohlíží na jejich praxi a zajiš­ťuje tak s pomocí duchovních svátostný život sta­rokatolické církve a její pastorační službu.

(4) Duchovní jsou biskupovi odpovědni za svá­tostné konání v rámci svých svěcení a pastorační asistenti ze svého pověření. Za výkon ostatních svěřených pravomocí jsou duchovní odpovědni biskupovi nebo synodní radě.

§ 42 Kněží

(1) Knězem ve starokatolické církvi je

1. člen starokatolické církve, který obdržel příslušné svěcení,
2. člen starokatolické církve, který byl vysvě­cen v jiné církvi a splnil podmínky stano­vené zvláštním předpisem synodní rady,
3. kněz členské církve Utrechtské unie staro­katolických církví nebo církve, s níž má sta­rokatolická církev plné svátostné společen­ství, který byl přijat biskupem do smluvního vztahu, či který má souhlas bis­kupa ke kněžskému působení na území bis­kupem spravovaném,
4. kněz jiné církve, vysvěcený biskupem v apoštolské posloupnosti, a přijatý bisku­pem do duchovní služby ve starokatolické církvi na zkoušku.

(2) Hlavním posláním kněží ve starokatolické církvi je svátostná služba podle jejich svěcení, du­chovní správa starokatolíků v místě jejich půso­bení, katecheze, evangelizace a případně i výuka náboženství ve školách.

(3) Vysvěcen na kněze může být pouze kandidát kněžství, který splňuje podmínky určené předpi­sem synodní rady.

§ 43 Jáhni

(1) Jáhnem ve starokatolické církvi je

1. člen starokatolické církve, který obdržel já­henské svěcení,
2. člen starokatolické církve, který byl vysvě­cen v jiné církvi a splnil podmínky stano­vené zvláštním předpisem synodní rady,
3. jáhen členské církve Utrechtské unie staro­katolických církví nebo církve, s níž má sta­rokatolická církev plné svátostné společen­ství, který byl přijat biskupem do smluvního vztahu, či má souhlas biskupa k jáhenské práci na území biskupem spravo­vaném,
4. jáhen jiné církve, vysvěcený biskupem v apoštolské posloupnosti, a přijatý bisku­pem do duchovní služby ve starokatolické církvi na zkoušku.

(2) Hlavním posláním jáhnů je služba potřebným (charita, diakonie), péče o chudé, nemocné a staré, katecheze, evangelizace a případně i výuka nábo­ženství v místě jejich působení. Jáhni jsou k dispo­zici biskupovi a podle jeho pokynů případně jiným duchovním při zajišťování duchovní správy a litur­gického života. Podle svého svěcení se podílejí na svátostném dění církve.

(3) Vysvěcen na jáhna může být pouze kandidát já­henství, který splňuje podmínky určené předpisem synodní rady.

§ 44 Pastorační asistenti

(1) Po projednání s farářem či administrátorem far­nosti, nebo s ohledem na pastorační situaci v místě může biskup jmenovat pastoračního asistenta.

(2) Pastorační asistent je člen starokatolické církve, pověřený k pomoci v systematické práci na pasto­raci, katechezi, evangelizaci, výuce náboženství, práci s dětmi, nemocnými, starými či sociálně sla­bými lidmi v konkrétním prostředí duchovní správy a může být pověřen také samostatnými úkoly.

(3) Pastoračním asistentem může být jmenován pouze člen starokatolické církve, který splňuje pod­mínky určené zvláštním předpisem synodní rady.

(4) Pastoračního asistenta jmenuje a odvolává bis­kup.

 

HLAVA VIII. DISCIPLINÁRNÍ USTANOVENÍ

§ 45

Členům starokatolické církve, kteří řádně neplní své povinnosti a ustanovení daná touto Ústavou, je možné uložit disciplinární trest, který v rozsahu pravomocí stanovených zvláštním předpisem ukládá biskup, synodní rada a synoda. 

 

HLAVA IX. ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

§ 46

(1) Tato Ústava Starokatolické církve v České re­publice byla schválena 46. synodou starokatolické církve, která se konala ve dnech 1.–2. října. 2010 a nabývá účinnosti dne 1. ledna 2011.

(2) Tato Ústava je v souladu s právními předpisy České republiky.

(3) Touto ústavou nejsou dotčena ustanovení do­hody mezi biskupem Starokatolické církve v ČR a anglikánským biskupem z Gibraltaru v Evropě ze dne 17. září 2000.

§ 47

(1) Novela Ústavy Starokatolické církve v ČR, schválená 50. synodou Starokatolické církve v ČR, nabývá účinnosti dne 1. prosince 2019, ustanovení § 14 odst. 2, 5 nabývají účinnosti dnem přijetí no­vely 18. října 2019, který je zároveň i dnem vyhlá­šení.

(2) Novela Ústavy Starokatolické církve v ČR, při­jatá 52. synodou Starokatolické církve v ČR dne 18. října 2025, nabývá účinnosti dne 1. prosince 2025.