Synoda

Synoda je nejvyšší orgán Starokatolické církve v České republice. To znamená, že stojí nad všemi ostatními orgány a má hlavní rozhodovací pravomoc v otázkách života a fungování církve. Ústava jasně říká, že synoda rozhoduje ve všech věcech, pokud nejsou výslovně svěřeny biskupovi.

Synoda je tvořena zástupci farních obcí, a to jak duchovními, tak laiky. Každá farní obec volí své delegáty, kteří mají na synodě právo hlasovat. Tím je zajištěno, že do rozhodování o zásadních otázkách církevního života vstupuje hlas duchovenstva i věřících laiků. Ústava tak zdůrazňuje princip společné odpovědnosti.

Synoda se schází pravidelně, a to nejméně jednou za tři roky. Mimořádná synoda může být svolána v případě potřeby, například když o to požádá určitý počet farních obcí nebo synodní rada. Předsedá jí biskup, který je zároveň představitelem církve navenek, ale v rámci synody stojí na roveň s ostatními – synoda není pouze biskupovým poradním sborem, ale skutečným rozhodovacím shromážděním.

Pravomoci synody jsou široké. Synoda volí biskupa a také synodní radu, což je orgán, který řídí církev mezi synodami. Dále schvaluje ústavu a její změny, přijímá zásadní rozhodnutí o organizaci církve, o jejím majetku, o financování i o jejím působení navenek. Synoda také určuje směr pastorační, liturgické a vzdělávací činnosti církve.

Návrhy na projednání mohou předkládat jednotlivé farnosti, synodní rada i biskup. Program synody se připravuje dopředu, aby delegáti měli čas seznámit se s projednávanými body. Rozhodování probíhá hlasováním a pro platnost rozhodnutí je obvykle třeba většina hlasů přítomných delegátů.

Synoda je tedy místem, kde se spojuje zodpovědnost duchovních i laiků za život církve, kde se společně hledají cesty, jak reagovat na nové výzvy a jak zachovávat věrnost evangeliu v současném světě. Je to shromáždění, které dává církvi legitimitu a jednotu, protože na něm zaznívá hlas celého společenství, ne jen jednotlivce nebo malé skupiny.

Synoda

Protokoly synod Starokatolické církve v ČR (a v ČSFR)