Starokatolická katedrální duchovní správa

Kostel sv. Vavřince v Praze na Petříně se nachází v krásném a romantickém prostředí Petřínských sadů. Po většinu své existence byl kostelem poutním a skutečně i dnes má výstup na petřínský vrch za bohoslužbou svůj poutní charakter. Jako největší pražský starokatolický kostel umožňuje sv. Vavřinec slavit liturgii s důstojností a slavnostností a dětem i dospělým dává příležitost účastnit se aktivně liturgického slavení i jako ministranti nebo akolyté. Ke kostelu neodmyslitelně patří varhanní hudba a liturgický zpěv – vážíme si služby našich varhaníků a zpěváků, která k liturgii neodmyslitelně patří. Příležitostně při bohoslužbě vystupují i další hudebníci a sbory. Společenství ve farnosti je otevřené a inkluzivní, farnost je HateFree Zónou a vítá všechny bez ohledu na rasu, národnost, společenské postavení nebo sexuální orientaci. Zároveň ale není náš bohoslužebný prostor tak stísněný, takže dává prostor i pro ty, kdo se chtějí přijít na bohoslužbu nezávazně podívat a chtějí si zachovat svou osobní bublinu. Duchovní ve farnosti jsou připraveni poskytovat duchovní rozhovory a doprovázení, přípravu na křest, na uzavření církevního manželství nebo partnerství a asistovat při posledním rozloučení s blízkými a rodinnými příslušníky.

Historie farnosti

Starokatolická církev získala uzavřený a nevyužívaný kostel do správy v roce 1994 a s finanční podporou hlavního města Prahy ho opravila. Od listopadu roku 1995 se kostel stal starokatolickým katedrálním chrámem, tedy biskupským kostelem, poté, co bylo přesunuto sídlo biskupství ze severočeského Varnsdorfu do Prahy.

Mnoho let kostel spadal do pastoračního obvodu farnosti Praha – sv. Kříž. Pravidelné nedělní bohoslužby byly odbývány v rotundě sv. Kříže na Starém Městě a kostel sv. Vavřince sloužil pro větší a slavnostnější bohoslužby v průběhu liturgického roku, případně pro páteční bohoslužby během týdne.

V roce 2017 rozhodla synodní rada o vytvoření Starokatolické katedrální duchovní správy jako samostatné farnosti. Jejím prvním administrátorem se stal kněz Petr Jan Vinš, který farnost vedl až do roku 2025. Jeho nástupcem se na začátku roku 2025 stal kněz David Čechovský.

Kostel se také stal vyhledávaným prostorem pro umělecká vystoupení, zejména pěveckých sborů a komorních hudebních těles. Farnost je také součástí projektu HateFree Česko a jako HateFree Zóna se hlásí k otevřenosti a inkluzivitě bez ohledu na rasu, národnost, společenské postavení nebo sexuální orientaci.

Historie kostela

Podle Kroniky české Václava Hájka z Libočan byl kostel sv. Vavřince na Petříně (Vavřinecké hoře – Laurenzibergu) založen roku 992 jako reakce na pohanské obřady u ohně na vrcholu kopce. Kníže Boleslav II. zde na žádost sv. Vojtěcha dal údajně postavit kostelík zasvěcený sv. Vavřinci, jáhnovi, který byl v roce 258 v Římě umučen na rozpáleném roštu, aby tak pohanské obřady spojené s ohněm vytlačil.

Nejstarší věrohodnou zprávu o kapli sv. Vavřince na Petříně máme až z roku 1135. V této době byl kostel vystavěn v románském slohu a měl jednu loď, která tvoří prakticky dnešní kněžiště. Z této doby jsou kromě zdí kněžiště dochovaná i dvě románská okna, jedno z nich je viditelné na pravé straně presbytáře. Roku 1590 dal kapli opravit Jiří Henrich z Frankenštejnu. V 18. století se pak významně o zvelebení kostela sv. Vavřince zasloužil P. Norbert Saazer spolu s Bratrstvem pražských kuchařů.

V této době byl na Petříně vybudovaný rozsáhlejší pašijový areál, který zahrnuje křížovou cestu a dvojici kaplí v parku. Pro potřeby poutníků bylo potřeba rozšířit i dosud jen velmi skromný kostelík, tak ve 30. letech 18. století dochází k jeho barokní přestavbě a dostavbě do dnešní podoby. Projekt je připisován K. I. Dientzenhoferovi a stavitelem byl Jan Ignác Palliardi.

Vlastní stavba se prodloužila až do roku 1780. Vrcholnému baroku je nejblíže monumentální, dynamicky sítěné konvexní severní průčelí, členěné rozeklanou římsou, nad níž jsou umístěny barokní sochy Nejsvětější Trojice v podobě Piety Boha Otce, vlevo stojí sv. Jan Nepomucký a vpravo pravděpodobně sv. Máří Magdaléna. Najdeme zde i znak svatovítského probošta Františka Strachovského ze Strachovic, který dohlížel na dokončení stavebních prací.

V nice je umístěna socha sv. Vojtěcha a deska s nápisem. Z vnitřního vybavení je pozoruhodný obraz umučení sv. Vavřince od burgundského malíře Jeana Clauda Monnota, umístěný na pravém bočním oltáři. Současný interiér presbytáře je vybaven podle návrhu ak. arch. Jiřího Pelcla, jehož dílem je i moderní krucifix zavěšený z klenby. V sakristii se nachází stropní malba zobrazující legendu o založení kostela sv. Vojtěchem.

Kaple Kalvárie, stojící východně od kostela, byla postavena po roce 1735. Její průčelí zdobí sgrafito zmrtvýchvstání Páně podle kartonu Mikoláše Alše a na stropě je vyvedena freska vyvýšení hada na poušti. Ke kostelu patří rovněž kaple Božího hrobu z roku 1738 a 14 zastavení křížové cesty.

Křížová cesta na Petříně

První křížová cesta byla na Petříně vystavěna roku 1735 spolu s kaplí Kalvárie. Zde se také sloužila vůbec první pobožnost křížové cesty na našem území. Roku 1836 byla tato stará křížová cesta rozšířena na současných 14 zastavení. Autorem přestavby je Josef Kranner a malby jednotlivých zastavení namaloval Josef Führich. V 90. letech 19. století byly malby obnoveny a spolu s nimi i sgrafito Kristova vzkříšení na fasádě kaple Kalvárie, které je zhotoveno podle kartonu Mikoláše Alše a svým nadějným poselstvím tvoří myšlenkové završení celé křížové cesty. Křížová cesta je bohatě využívána zejména v pašijovém týdnu. Na Zelený čtvrtek večer se zde již od 90. let 20. století koná vždy ekumenická křížová cesta.