Starokatolická farnost v Praze - Svatý Kříž

Naše farnost sídlí v rotundě sv. Kříže na Starém Městě – v nenápadné kamenné stavbě z 12. století, který pamatuje skoro staletí modliteb, radosti i slz, otázek i odpovědí.

Ale uvnitř nežije historie – uvnitř jsme my, lidé dneška. Otevřená komunita věřících i hledajících, těch, kdo si nesou své příběhy, otazníky i jizvy. Věříme, že víra není výsadou vyvolených, ale dar, který se sdílí.

A že církev má být spíš přístav než pevnost.

I když jsme malá farnost, srdce máme široké – a dveře otevřené pro každého, kdo hledá místo, kde může být sám sebou před lidmi i před Bohem.

Když někdo zabloudí cestou z Karlova mostu do hospody U Vejvodů, sem k nám do rotundy, říkáme si: možná nezabloudil, jen se nechal pozvat.

A i když je rotunda kruhová, nebojte – u nás se vám hlava nezatočí. Tady se člověk může na chvíli zastavit, vydechnout a zjistit, že v tom není sám.

Přijďte takoví, jací jste. Uprostřed kamenné románské stavby, v centru města, může začít něco nového.

Historie kaple

Na rohu ulic Konviktské a Karolíny Světlé stojí nejstarší pražská románská rotunda sv. Kříže Menšího (na rozdíl od zrušeného kostela sv. Kříže Většího při klášteře cyriaků u Židovského města). O vzniku rotundy vypráví pověst, že v místě býval rybník, do něhož byla vhozena ukřižovaná dívka, která tak byla potrestána za to, že proti vůli svých rodičů přijala křesťanství. V noci při bouřce se prý kříž vztyčil nad hladinu, což bylo považováno za znamení boží. Při opravě rotundy se prý skutečně v základech našel ztrouchnivělý velký kříž.

Přestože první písemná zmínka je z r. 1365, kdy byla farním kostelem, její vznik je kladen do konce 11. stol. Nevelká jednoduchá stavba se vyznačuje zvlášť dokonalou stavební technikou. Má okrouhlou loď a půlkruhovou apsidu na východní straně, zdobenou obloučkovým vlysem. Loď je sklenuta kopulí, na vrchu je lucerna se sdruženými okénky, zakončena pozlaceným křížem s půlměsícem a osmicípou hvězdou. Je stavěna z drobných opukových kvádříků řazených v řádcích. Teprve od 12. stol. se stavělo z větších kvádrů. Je možné, že kaple původně sloužila jako soukromá svatyně některého z panských dvorců na Starém Městě.

Poblíž stávala fara, zaniklá za husitských válek, a kolem se prostíral hřbitov. R. 1625 připadla rotunda dominikánům od sv. Jiljí. Za Josefa II. v r. 1784 byla kaple zrušena a stala se skladištěm, V r. 1860 jí hrozilo zbourání kvůli stavbě nového domu. Teprve rozhodným zásahem Umělecké besedy z iniciativy Ferdinanda Břetislava Mikovce a Josefa Mánesa se podařilo vzácnou památku zachránit. Městská rada se rozhodla rotundu koupit a architekt Ignác Ullmann se zavázal zdarma obnovit její exteriér a navrhl i nový oltářík, jehož malby provedl Jan Popelík. Josef Mánes namaloval v té době obraz Pobožnost v kapli sv. Kříže, kde předvedl svou představu o obnově interiéru. Na stěnách by v horizontálních pruzích byly výjevy z legend o českých patronech. Jeho představa však nebyla realizována. Podle jeho návrhu byla vyrobena ozdobná novorománská kovová mříž s motivem české šípkové růže, která odděluje parčík u rotundy od ulice. Zbytky gotických nástěnných maleb ze 14. stol. opravil František Sequens. Nejvzácnější gotickou freskou je Klanění tří králů. Obraz Zvěstování Páně nad presbytářem je od Petra Maixnera z r. 1870.

Při rekonstrukčních pracech byly pod dlažbou objeveny zbytky původní cihlové podlahy a zlomky náhrobků ze 13. stol. Při úpravě okolí byl nalezen denár knížete Jaromíra z r. 1012.