Starokatolická farnost ve Zlíně

Objevte klid a duchovní hloubku kousek od centra Zlína, poblíž slavného poutního místa ve Štípě. Zlínská starokatolická farnost vás zve do jedinečného prostoru Kaple Kristova vzkříšení – místa, kde se propojují dějiny, architektura a živá víra. Přijďte zažít bohoslužbu v historické kapli, jež kdysi patřila šlechtickému rodu a dnes se otevírá všem, kdo hledají víru, naději, duchovní zázemí a krásu liturgie.

Starokatolická farnost ve Zlíně

Starokatolická farnost ve Zlíně není historickou farností a její dějiny začínají v roce 1998. Východní Morava nebyla starokatolictvím zasažena, a to z důvodu absence německých církevních obcí, které byly nositelkami starokatolického hnutí. Historicky v obvodu nynějšího Zlínského kraje neexistovala žádná starokatolická církevní obec. Tento stav se změnil až koncem 90. let 20 století, kdy se několik mladých křesťanů přihlásilo ke starokatolické církvi a záhy založili malé zlínské společenství. K tomuto společenství se v  následujících letech přidávali další lidé, kteří se buď stali starokatolíky nebo jsou sympatizanty starokatolické církve. V roce 2001 se společenství stalo filiální obcí. V roce 2009 byla ustavena ve Zlíně stratolická farnost; nynější oficiální název je Starokatolická farnost ve Zlíně.

Prvním duchovním určeným pro správu vznikající starokatolické církevní obce ve Zlíně byl v roce 1999 jmenován Bernard M. Růžička, který zde působil do léta roku 2002 a nyní je farářem Starokatolické farnosti v Praze – Máří Magdalena. Poté vykonával duchovní správu Jan Vodák, a to až do podzimu roku 2003, kdy byl na kněze vysvěcen Pavel B. Stránský, který převzal administrování obce od listopadu 2003.

Kaple Kristova vzkříšení

Kaple Vzkříšení Nejsvětějšího Spasitele (Kristova vzkříšení) je hřbitovní kaplí a zároveň hrobkou hrabat Seilern-Aspang. Kaple se začala stavět na přelomu 19. a 20. stol. Stavbu zadal hrabě František Seilern. Plány vyhotovil Viktor Siedek z Vídně, napajedelský rodák, stavitel a vrchní stavební rada. Stavba pak trvala do roku 1905, kdy byla kaple 26. listopadu zasvěcena sv. Janu Nepomuckému.

Kaple je stavbou centrální. Centrální dispozice a některé architektonické prvky patří románskému slohu. Dojem románského slohu umocňuje také portál stavby. Centrálu tvoří v půdorysu nerovnostranný osmiúhelník. K němu je z východu připojen presbytář, ze severu a jihu pak připojeny kaple. Ze západu je k centrále připojena předsíň lodi. Presbytář, severní a jižní kaple jsou rozměrově totožné; z vnějšího půdorysu je širší vchodová předsíň přiléhající ze západu. Kaple je takto půdorysně uspořádána přísně ve tvaru kříže. Presbytář a dvě boční kaple jsou ukončeny nahoře valenou klenbou. Loď kaple je završena osmistranným tamburem se čtyřmi vitrailovými okénky. Střechu tvoří osmistranný jehlan.

V presbytáři je uložen mramorový oltář bez svatostánku. Na kamenném retáblu je vytesaný prostor pro oltářní obraz, který se však nedochoval. Mohlo jednat o obraz sv. Jana Nepomuckého, patrona kaple, popřípadě Panny Marie Štípské. To, že na oltáři byl obraz Bohorodičky, se mezi místními lidmi traduje; svědectví však chybí.

V bočních kaplích jsou uloženy tumby. V pravé kapli jedna, v levé kapli dvě. Tumby jsou mramorové, nahoře zdobené plastikou věnce. Uprostřed věnce je uložen erb rodu Seilern-Aspang. Z přední části je na každé tumbě umístěna deska se jménem, titulem, datem narození a úmrtí předků zakladatele kaple. Ze zmínek ve farní kronice víme, že 20. června 1907 byly v kostelní kryptě vyzvednuty ostatky předků rod. Seilernů a byly přeneseny do krypty nové rodinné hřbitovní kaple. Mluví se zde však o tělesných ostatcích asi deseti osob, které byly od roku 1784 uloženy po převozu z Vídně do krypty v novém štípském kostele. Spojitost s třemi tumbami, které jsou v kapli, zde zjevně žádná není.

Na první pohled zvnějšku upoutá ústupkový portál kaple. Je jedním z architektonických prvků, které evokují románský sloh stavby. Portál je kompletně vyhotoven z pískovce a je jednou odstupněn. V odstupnění jsou dole na hranici soklu na každé straně klečící postavy andělů. Před prvním odstupněním a po prvním odstupnění je na každé straně vsazen sloup. Nad sloupy je profilovaná zalamovaná římsa. V tympanonu je pak plasticky vyobrazena vlevo orlice s korunou a vpravo dvouocasý lev s korunou. Tyto dvě figury jsou otočeny hlavami od sebe a nesou rodinný erb rodu Seilern-Aspang; na erbu umístěna koruna. Nad římsou a kolem tympanonu je ústupkový záklenek. Nad tympanonem se tyčí trojúhelný štít. Jeho dominantou je na vrcholu plastika ukřižovaného Krista, kterému u nohou klečí dvě postavy. Plastika je umístěna zpředu do vrcholu štítu a je posazena na krátkém sloupku.

Vlastníkem objektu je v současné době Statutární město Zlín, které prostřednictvím společnosti Pohřebnictví Zlín zapůjčilo v roce 2000 kapli Starokatolické církvi v ČR. Po padesáti letech, kdy kaple nebyla rodině Seilernů ani veřejnosti přístupná, nyní slouží jako místo bohoslužby, modlitby a vzpomínky.

Nově benedikována byla kaple 14. října 2000 jako kaple Vzkříšení Nejsvětějšího Spasitele (Kristova Vzkříšení), neboť ve starokatolické církvi je zvykem kostel zasvěcovat Kristu. Jelikož se kaple nachází uprostřed hřbitova a v její kryptě jsou uložena těla zesnulých, vyjadřuje nové zasvěcení tohoto místa bohoslužby a odpočinku zemřelých také ducha křesťanské naděje na vzkříšení mrtvých.